Timbuktu

„Nauč mě Personal Jesus od Depeche mode,” hlásil Martin při jednom z nočních kytarových sedánků.

„Ten riff jsme drhnuli tak dlouho, že už nám z toho hrabalo v palicích. Musel jsem si dát pauzu a jít se vydýchat na vzduch. Když jsem se vrátil, slyším, že to Martin hraje nějak divně. Byl v takovém rauši, že ani nevěděl, že to hraje jinak, a když jsem to zmínil, řekl mi akorát „No a co? Zní to dobře, ne?” „To teda, uděláme z tý tvý verze náš song,“ domluvili se oba borci a ráčili se odebrat do oblíbené místní hospůdky Duck bar.

„V Duck baru u baru jsme si z přiblblý písničky dělali tak dlouho srandu, až jsme začali skládat text.” „Nazpíváme to tam! Když underground tak underground!” padlo rozhodnutí.

Proč Timbuktu? Zažili jsme tam zatím poslední pouštní festival „Festival au desert” a setkání se spoustou západoafrických muzikantů, putovali jsme tam stopem lodí po řece Niger, pouští ve třech na motorce a nakonec džípem s vojenskou eskortou, ale to už bude příští příběh na dalším albu...?

Pavel Šmíd (Czech Republic) /
guitars, bass guitar, djembe, dundun, lead vocal
Martin Piro (Czech Republic) / guitar, percussions, vocal
Radek Gregor (Czech Republic) / harmonica
— — — — — — — — — — — — — — — — —
Rhytm guitar 1: smuggled Echopark South Sider /
Line6 Helix; Magnatone Twilighter stereo combo
Rhytm guitar 2: Fender Telecaster Custom /
Magnatone Panoramic stereo combo
Bass: Warwick Masterbuilt Streamer
Stage II / EBS Classic 500
Ngoni: bought from a homeless guy
on Artisan street Bamako